Charakteristika-albina m
Tak jsem pokračoval dál ulicí a něco mi vrtalo svědomí, prostě mi bylo líto, že už s tím nic neudělám, kdyby se tak těch několik minut dalo přetočit jako na videu.... A pak jsem ho před sebou uviděl. toho malého darebáka, seděl na schodech před domem a špinavými prsty držel sklenici s limonádou. Nečekal jsem ani vteřinu a pořádně se do něj opřel, křičel jsem na něj tak, jako snad ještě na nikoho v životě...klouček vykoulil oči a začal se dusit limonádou. Nu, umřít ho přece nenechám, přiskočil jsem k němu a začal mu bušit do zad.
Zatraceně, chlape, proč bijete mého syna? Hned ho pusťte! uslyšel jsem za sebou vystrašený ženský hlas a než jsem se stačil otočit, za límec mě potáhla překvapivě silná ruka. Nebil jsem ho, klepal jsem ho po zádech, protože se začal dusit. ,,No dobrá" , řekla už mírně. Prohlédl sem si matku takového malého nevychovance. Byla střední postavy, světlé vlasy po ramena a ve tváři ustaraný výraz. Obrátila se na chlapečka a zeptala se, kde má brášku, že už budou za chvíli obědvat. Šel na pískoviště, chtěl se pdívat, jestli tam nejsou Jirka nebo Dan, za chvíli určitě přijde. A měl pravdu, ze sousední ulice se vynořil...na chlup stejný kluk. Něco mi tu nehrálo. To už to mně i klukům došlo. Jen jejich máma mě stále sjížděla pohledem a asi nechápala, proč tam stále ještě stojím. Měla na sobě modré tričko, béžové kalhoty a přes to bílou zástěru s oranžovými proužky. Na čele se jí udělalo několik vrásek a v tu chvíli mi jí bylo kvůli jejím synům skutečně líto.