Charakteristika(2)
Není to dávno, co se mi stal podobný příběh. Šel jsem zrovna po sídlišti, když jsem uviděl partu mladých chlapců stát v hloučku. Žádnému nemohlo být víc než deset. Protože jsem byl zvědavý, šel jsem se podívat blíž a zjistit, co chlapci dělají. Asi dvanáct jich stálo v kroužku a zaujatě pozorovali peroucí se dvojici uprostřed. Rvačka se samozřejmě neobešla bez hlasitého skandování a nadávek. Hned jsem si všimnul, že jeden z peroucích se chlapců je viditelně slabší než druhý. Stál jsem opodál ještě chvíli a čekal, jak se situace vyvine. Najednou se poblíž ozvaly policejní sirény a chlapci se rozprchli do všech stran. I ti dva rváči chtěli rychle utéct, ten menší však nemohl. Sotva se zvedl a ještě aby utíkal. Byl celý špinavý, brýle měl nakřivo a ze rtu mu tekla krev. Už ani nevím kam odkulhal. Zrak mi padl na druhého chlapce. Na první pohled jsem ho poznal. Byl z vedlejšího paneláku, známý výtržník. Řekl jsem si, že ho alespoň odvedu jeho matce a povím jí, jak zřídil slabšího kamaráda. Chytil jsem ho pevně za ruku a odvedl ho domů. Zazvonil jsem a čekal, kdo mi otevře. Během chvilky se ve dveřích oběvila nesmírně tlustá cikánka s černými havraními vlasy, silně nalíčená a ověšená zlatem. A navíc smrděla jako chodící parfumerie. Začala na mě řvát co si o sobě myslím a proč jí vůbec obtěžuju. Trpělivě jsem jí vysvětlil, že její syn před chvílí zmlátil jiného chlapce, až mu tekla krev a že by s tím měla něco dělat. Během mého povídání nervózně těkala očima ze mě na chlapce a naopak. Bylo na ní vidět, že ji absolutně nezajímá proč jsem jí syna přivedl domů, přesto měla výraz naprostého rozhořčení. Ne na chlapce ale mě! Hystericky na mě křičela sprosté nadávky a kdybych neuhnul možná by mě i uhodila. Teprv teď jsem si všimnul, že její syn tomu všemu přihlížel. Ona si to zřejmě uvědomila taky a lehkým pohlavkem ho zahnala dovnitř bytu. Poté za sebou za hlasitého nadávání zabouchla dveře. A bylo konečně ticho. Cestou domů jsem ale přemýšlel co je to za matku, když ji nezajímá vlastní dítě. Proč se utrhla na mě, když jsem nic neprovedl a jak je možné, že takovýmhle megerám úřady vůbec dovolí vychovávat děti. Nad tímhle opravdu přestává rozum stát.